Josef (14.4.1881 Chyšky – 29.1.1959 Chyšky)

            Josef se narodil v Chyškách jako prvorozený syn a třetí dítě v pořadí svým rodičům, Janovi a Anně roz. Štemberkové. V mládí se o něj staraly dvě starší sestry Marie a Antonie. Rodina nebyla příliš početná a tak si vzala ještě na vychování  chlapce, snad od někoho z příbuzenstva. Josef se později vyučil truhlářem a pokračoval tak v řemesle se zpracováním dřeva po svém otci.  

            23.7.1912 se oženil v Opařanech s Františkou, dcerou Františka Bartůňka z Podboří č. 46 a Antonie roz. Noskové.

            Z manželství se narodil jediný syn:

            Další děti po těžkém porodu syna již rodina nemohla mít. Do života Josefa a jeho rodiny zasáhly postupně 2 světové války. Brzy po narození syna je také Josef povolán jako záložník r. 1915 na frontu 1. světové války. Rodinám vojáků docházejí zprávy o válečných masakrech, o mrtvých a raněných na frontě. Josefův 102. pluk bojuje na italské a srbské frontě. Zde je Josef v období let 1916-7 těžce zraněn a zůstává částečně invalidní do konce svého života.

            Vedle truhlářského řemesla se Josef po skončení války živí hospodařením na polích, připadajících k chalupě č. 63 v Chyškách. Život a hospodaření v této době a v těchto podmínkách nebylo jednoduché, ne nadarmo se této oblasti říká "Česká Sibiř".Josefa a jeho rodiny se také určitě dotkly v meziválečném období následky světové hospodářské krize  

            Josefa na sklonku života v 58 letech zasáhla i 2. světová válka - nejdramatičnější období novodobé historie. Také na jeho rodinu doléhal nedostatek potravin, životních potřeb a obava o život svůj a svých blízkých, zejména synovy rodiny v Praze. Život se potom po druhé světové válce komplikuje. Soukromé řemeslo se  provozovat nedá, ani není nikdo, komu by Josef své řemeslo předal. Syn Josef se totiž na počátku války oženil a usadil v Praze. Koncem svého života působil Josef, stejně jako jeho otec Jan, jako kostelník v místním kostele.

            Josefova manželka Františka umírá v Chyškách 17.2.1949, krátce po operaci v Praze. Josef ji přežil o 10 let, které strávil již sám v Chyškách a zemřel zde 21.1.1959. Z doby pár let před jeho smrtí se v rodině dochovalo několik dopisů, které psal z Chyšek svému synovi Josefovi – mému dědovi do Prahy. Je to velmi dojemné svědectví o jeho nelehkém, osamělém životě, kdy nechtěl být na stará kolena nikomu na obtíž. Snažil se najít si místo v nějakém domově pro přestárlé a vyřešit problém, co s chalupou a poli. Osud to však vyřešil za něj, poslední dopis je datován přesně 2 týdny před jeho smrtí. Po jeho smrti syn chalupu s poli časem prodal a rodina zakořenila již natrvalo v Praze.

Zpět